otdalovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. otdáliti sě); k otdalovati
1. ot koho, ot čeho vzdalovat se, odcházet od někoho n. stranit se něčeho, opouštět někoho n. něco: od svěcské chuti sě oddalugi a na púšti přěbývaji OtcB 5b (srov. Ps 54,8: var. v. otdáliti sě 1) elongavi fugiens; neoddaluy se [bratře] ode mne AsenF 254b
2. ot čeho [žádoucího] odlučovat se, odvracet se od něčeho, vyhýbat se něčemu: ktož sě oddaligij od té svátosti OtcB 21b (v. otdáliti 3) qui se longe facit; proč sě [bože] druhdy tak oddalugeṡ od dušě, kteráž po tobě srdečně túží OrlojK 381; ani sě proto [pro tvrdost boží] oddalug od té svátosti OrlojK 463; ║ pražských, kteříž oddalowali se jeho moci, městečka i vsi pálíše [Žižka] SilvKron 56b qui detrectarent imperium odpírali poslušnost